SEKERA text : Karel Lukeš

Je léto, nebe jak len a pálí horkej den

i pták slyšíc údery sekery ztich, to kácím staletej kmen.

V rytmu rány za sebou jdou, vrací mi píseň vzdálenou,

jako hromovej hlas, že nezbude čas proto únavu zlou.

Ó Ještě pořád mám svou sekeru,

ještě cítím v rukách sílu,

ještě pořád vím, že zaberu,

já tuhle práci znám,

ránu k ráně dám.

Tady dělám nejvíc let, k ráně ruku svou já zved,

potom úder jak hrom, kzemi padá strom a točí se dál svět.

Jen staletej kmen mi dá tu sílu, co v kořenech má,

pevně můžu stát, večer klidně jít spát, denně slunce když na nebi plá.

ÓÓ Ještě pořád mám svou sekeru……..

Je léto nebe jak len a pálí horkej den

i pták slyšíc údery sekery ztich, to kácím staletej kmen.

Jen staletej kmen mi dá tu sílu, co v kořenech má,

pevně můžu stát, večer klidně jít spát, denně slunce plá.

ÓÓÓ Ještě pořád mám svou sekeru…….